neděle 30. července 2017

Mám ráda blatouchy

   Letos na jaře jsem se rozhodla, že si pořídím nový foťák. Zrcadlovku. V mládí jsem ráda fotila, vyvolávala si sama fotky. Ohromně mě to bavilo. A usoudila jsem, že přišel čas, se k tomuto koníčku vrátit. Ne že bych doteď nefotila, mám malý kompakt, docela kvalitní foťák na mobilu, ale zrcadlovka je zrcadlovka.
   Během jednoho jarního víkendu jsem se vypravila do Beskyd na první vyzkoušení nového foťáku. Byl krásný slunečný den, obloha bez mráčku. Ideální den pro fotografování. Znám v Beskydech jednu nenáročnou trasu, která vede kolem potůčku, u něhož kvetou blatouchy a proto tudy chodím nejraději na jaře. Mám blatouchy moc ráda, svou barvou mi připomínají sluníčko. A protože ráda fotím detaily, těšila jsem se, jak si blatouchy vyfotím zblízka.
   Dorazila jsem autem na začátek trasy, zaparkovala, vytáhla foťák. Ušla jsem pár kroků a hledala jsem očima vhodný objekt, abych udělal zkušební snímek. Otevřu kryt, zaostřím na vybraný objekt, mačkám spoušť a ono nic! V tu chvíli mě polilo horko a ve mně by se krve nedořezal. Mrknu na displej a tam čtu "vložte paměťovou kartu". V tu chvíli jsem si vzpomněla, že paměťová karta do foťáku zůstala ležet doma 😞. Po chvíli jsem si uvědomila, že je to pořád ta lepší varianta a nejedná se o poruchu foťáku.
   Moje první focení skončilo neslavně, ale trasu jsem si prošla, pokochala jsem se blatouchy a těším se příští jaro. Ale než vyjedu zkontroluji foťák pro jistotu dvakrát 😊

Děkuji za návštěvu :-)

neděle 19. února 2017

52 týdnů

   Určitě to znáte.Vy všichni, kdo se věnujete kreativní činnosti a využíváte sociální sítě ke komunikaci se stejně "postiženými" kolegyněmi.  Čas od času se objeví na sociální síti nějaká výzva ke společnému tvoření. Málokdy se zúčastňuji. Na první pohled se to sice nezdá, ale pokud se má tvořit na nějaké téma, je to často  těžší než tvořit podle vlastní fantazie. Musíte se na dané téma naladit a mnohem více přemýšlet, jak splnit podmínky zadání a zároveň abyste byli s výsledkem spokojeni.

   Jak už někteří víte, hrozně ráda tvořím, miluji scrapbooking, občas maluji.... Tvořit podle vlastní fantazie je super. Buď už předem mám nějakou konkrétní představu nebo mám v hlavě představu jen rámcovou a dílo dotvářím za pochodu. Nejčastěji večer před spaním v posteli vymýšlím, co bych mohla vytvořit, jaký postup zvolit a jak by měl vypadat výsledek. To je ta pravá pohoda k přemýšlení o věcech, které mi dělají radost. Jindy mě zase třeba inspiruje nějaká ozdoba, třeba výřez, a už mi v hlavě běží nápad, který hned zrealizuji. Tohle mě strašně moc baví ..... realizovat svoje představy. To je pro mě to pravé ořechové.

   Na rozdíl ode mě některé kolegyně velmi rády tvoří z tzv. kitů - sad pro tvoření. Tento způsob mě moc nebaví, protože svazuje. Nemám u toho tu volnost, kterou potřebuji.
Stejná volnost mi chybí, když se tvoří podle zadaného sketche. Pro ty, co neví, sketch je vlastně vzor, rozložení stránky. Tohle je například sketch na blahopřání:



   Sketche jsou dobrá věc hlavně pro začínající scrapařky, když nevědí, jak na to nebo nemají vlastní fantazii. Na internetu se jich dá najít spousta. Někdy je právě na sociální síti výzva k tvoření podle zadaného sketche. Párkrát jsem se zúčastnila, ale příliš mě to nezaujalo.  Ale připouštím, že to je zajímavé tvoření a nevylučuji, že se zase někdy nezúčastním. Nebo sketche využiji, když dojde fantazie. Nikdy neříkám  nikdy.

   Jindy se objeví na sociálních sítích soutěže či výzvy, kdy bývá vyhlášeno např, nějaké téma a je v zadání, zda se má vytvořit scrapbooková stránka, kartička, přání.   Jsou to skvělé akce, protože člověk má možnost porovnat svou tvorbu s kolegyněmi a  v tomto jsou sociální sítě nezastupitelné, Bez nich bychom se nemohly tak často setkávat a ukazovat si výsledky svého tvoření, radit si a učit se od druhých ani v rámci republiky, natož v rámci celého světa. Ať si kdo chce jakkoliv kritizuje sociální sítě, v tomto na ně nedám dopustit.

   Na počátku tohoto roku založila skvělá scrapařka a designérka Marta Lapkowska na Facebooku skupinu Maremi´s Creative Cafe. Každý týden vyhlašuje téma (první písmena témat jdou podle abecedy) a tvoří se na kartičky. Není to soutěž, ale kdokoliv zde může ukázat svou tvorbu. O Martě Lapkowské napíšu podrobněji jindy, dnes jen to, že je velmi známá a tak není divu, že skupina už má přes 5 000 členů z celého světa. Tahleta aktivita je mi nejbližší a nejraději bych si udělala celou sbírku kartiček. Za celý rok jich bude 52, Nevím, jestli se mi to podaří. Ale každopádně této výzvy se chci účastnit.

   Tak mi držte palce, na konci roku vám řeknu, kolik kartiček jsem zvládla.

Děkuji za návštěvu :-)


neděle 15. ledna 2017

Chcete vědět, jak to dopadne, když stará bába vleze do fitka?

Stalo se to už před nějakým časem, ale musím se vám svěřit  

   Posledních pět let moje váha pravidelně a neúprosně stoupala. Jak já říkám, dvakrát jsem se nadechla a měla jsem o kilo víc. Pravda, pohybu jsem moc neměla. Ale změnila jsem tehdy stravu a čekala jsem nějaký výsledek: nic. Snažila jsem se cvičit doma: nic. 
   Ačkoliv můj šatník zrovna nezel prázdnotou, neměla jsem v čem chodit. Sotva jsem si něco koupila, za půl roku už jsem v tom byla zase narvaná. Bylo jaro a já se vypravila na nákup něčeho nového, většího. Prošmejdila jsem nákupní centrum, všechno pěkné zboží bylo tak na modelky a v obchodech pro objemnější lidi byly zase nemoderní věci, ve kterých bych se cítila o 10 let starší. To nemám zapotřebí! Konečně jsem v jednom obchodě objevila halenku volnějšího střihu. Vzala jsem největší velikost a zamířila ke kabinkám...... no, halenka byla volná jen na věšáku, ne na mně. To mě znechutilo a raději jsem jela domů.

   Po pár dnech jsem se dozvěděla o účinném přístroji VACU LINE, právě probíhala akce na 50% slevu. Nejdřív jsem se informovala, jestli to je vůbec vhodné pro starou bábu, která nemá vůbec kondičku. Bylo mi řečeno, že je to vhodné pro každého,  tak jsem si zakoupila hned 10 vstupů a objednala si termín první návštěvy.

   Nastal den D. Připomínám, že fitko jsem zatím viděla jen v televizi. Proto jsem si po vstupu připadala jako Alenka v říši divů a ani jsem si nevšimla cedulky: Vyzouvejte se, prosím. Takže jsem se v botech procházela tam, kde se cvičí. Když mě slečna upozornila, prošla jsem se ještě po cvičící podložce, abych se dostala k pultu, o který jsem se potřebovala přidržet při vyzouvání. Poté už jsem se správně nasměrovala do šatny. 
   Znovu jsem zazářila, když jsem z šatny vyplula s lahví džusu v ruce. Ve fitku se přece pije jen VODA! Jako slon jsem si připadala, když jsem se měla vměstnat do přístroje, naštěstí fitko bylo právě poloprázdné, takže jsem neměla moc diváků. Po dalších 30 minut bylo mým jediným úkolem, hlídat si na displeji tep. Nojo, to bych si nesměla nechat brýle v šatně.... Z přístroje jsem se vysoukala už celkem "zkušeně". 

   Na závěr jsem si však potřebovala domluvit další termíny a tak, protože k tomu všemu ještě špatně slyším, musela slečna každý termín opakovat třikrát. 

   Po této půlhodině mi moje sebevědomí kleslo na nulu. Tak to dopadá, když se člověk na staré roky roky rozhodně zajít do fitka. ALE - příště tam půjdu už jako zkušená návštěvnice a nikdo na mě nepozná, že jsem tam teprve podruhé. Holt každý začátek je těžký :-)

čtvrtek 29. prosince 2016

Každý začátek je těžký

   Tak. A je to tady. Zřídila jsem si blog, provedla všechna nastavení tak, aby se mi líbil. To byla ta zábavnější část. Je pro mě důležité, aby pořádně "vydesignovaný", když jsem ta výtvarnice.
   Teď sedím před prázdnou stránkou a měla bych napsat první článek. Stejně tak jako spisovatel začíná psát knihu, otevře svůj počítač a sedí před prázdnu obrazovku. Nebo tak jako teenegerka, která si otevře svůj nový deníček a sedí před prvním bílým linkovaným listem. 
   Ale jak začít? To je fakt těžké. Měla bych napsat nějaké moudro, popřát blogu, aby byl hodně čtený, aby měl čtenáře, kteří se budou rádi vracet. Ale nic mě nenapadá. Mám totální okno. Propadám panice! Co tady vlastně budu psát?
   Už teď je jasné, že spisovatelka ze mě nebude. Ale ráda se s vámi podělím  všechno, co prožiju a co bude stát za zmínku. O všechny mé radosti i starosti.

   Děkuji za návštěvu :-)